Zajímavosti

 

Ares

Celé jméno: Ares Fitmin
Přezdívka: Ari, Aresek, Arísek, Ája, Ájenka a zlobivec Arin
Rodokmen ZDE
Narozen: 27.1.2004
DKK: 0/0
DNA CEA: carrier
chovný


Zkoušky

  • Agility: LA1, LA2
  • Poslušnost: ZZO, ZOP, BH
  • Stopařské: FH1
  • Sportovní a služební: ZM, ZVV1, ZVV2, IPO1, IPO2, IPO3
  • Ovčácké: ZVOP
  • Coursingová licence
  • Canisterapeutická zkouška 2006, 2008
  • Vítěz MR BCCCZ ve výkonu 2008 v kat. ZVV1

Jak jsme k Areskovi přišli, aneb nikdy neříkej nikdy...

Jelikož se mi Falca stále nedařilo odnaučit shazování latěk a ani nevypadal, že by k rozumu někdy přijít chtěl, začala jsem pomalu uvažovat nad další borderkou. Měla jsem jasno v pár věcěch. Za prvné, nedříve za rok, za druhé určitě s PP a za třetí ta nejdůležitější věc. V žádném případě černobílou! NE NE a NE. Ale osud si to zařídil po svém.

A tak jsme se jednou nic netušíc vypravili na závody - Mistrovství BOC v Kamenném mlynu na Slovensku. Na stejné závody se rozhodli ale vyrazit i Loučkovi a vzali sebou i poslední štěně z A-vrhu Fitmin, které nikdo nechtěl. Snad se ho nějaký agiliťák ujme. Slovo dalo slovo a já si Areska brala sebou na venčení s Falcem. Aby nebyl chudáček pořád sám v ohradě. Když si mě všichni dobírali, že mám konečně nového psa, tak jsem se jim smála... Já a černobílá? Nikdy. V závěru dne však ve mě začalo hlodat. Poslouchal mě na vycházkách na slovo a během chvilinky se naučil "ke mě" i s předpisovým předsednutím. A k tomu přitom vytvořil obrovský oblak prachu, jakým tryskem ke mě vždy přiběhnul a na místě se zastavil a zabodnul do mě své krásné oči. Nastalo další kolo běhů a já vrátila chudáčka Areska do jeho štěněcí ohrádky. Jo chudáčka. Párkrát si postavením na zadní odzkoušel výšku ohrádky a pak se s rozběhem na ni vrhnul, přešplhal ji a hurá na parkur. Všichni samozřejmě začali na mě volat, že si mám odchytit svého psa! Ale udržte takového psa v náručí, když někdo na parkuru běhá. A pak to ve mě začlo hlodat. Jesli tenhle nebo příští rok, to už je přeci jedno. Je s PP? Je! Chtěla jsi magora? Tak tady ho máš! Akorát ta barva... Ale bylo pomalu rozhodnuto. Zbývala jediná věc, přemluvit Romana. A měla jsem na to celou noc...

Takže:

  1. děkuji Romanovi, že se nechal ode mě ukecat a Areska jsme si odvezli sebou
  2. děkuji Martině Wasserbauerové, která ve mě vzbudila tu první myšlenku si Areska vzít a půjčila přenosku na cestu
  3. děkuji Romanovým rodičům, že nás s dalším psem nevyhodili
  4. děkuji Loučkovým, že mi bez jediné korunky Areska svěřili
  5. a omlouvám se dotyčnému, kterému Ares tenkrát přerušil běh

Děkuji osudu, je to to nejúžasnější stvoření pod sluníčkem.......